Proč Augustin Aurelius? - Historické souvislosti

Svatý Augustin žil v době, kdy se původní Římská říše rozdělila na dvě části - Západořímskou a Východořímskou (ta  jako Byzanc zanikla až v roce 1453 n.l., trvala tedy ještě více než 1000 let).

Nicméně říše Západořímská zanikla už v roce 476 n.l., tedy cca 40 let po Augustinově smrti, dá se tedy pracovat s tezí, že tento filozof žil v době jedné umírající civilizace. Tady plně souhlasím s egyptologem panem Bártou, že státy či říše či civilizace vznikají a zanikají, je to zcela přirozený proces a člověk by neměl podléhat sentimentalitě či skepsi jenom z pojmosloví a rmoutit se nad slovem zánik. 

Ale pojmy jsou důležité, jsou pravdivé a nemůžeme bez nich úplně pracovat. Civilizace (nikoli státy) totiž zanikají kvůli určitému společenskému či hospodářskému klimatu, nikoli ale například tak, že si jeden stát podrobí druhý, protože v obou státech je civilizace vlastně stejná.

Obecně typickým znakem takového naplnění (lepší slovo než úpadek) civilizace je zbohatnutí širších vrstev obyvatelstva, neochota přinášet oběti ve prospěch celku (včetně neochoty mít více dětí), zastavení či značné zpomalení hospodářského růstu, konec územní expanze, a naopak konfrontace s lidmi z chudších civilizací.

Zcela upřímně, není příjemnější období pro život jedince než období zanikající civilizace (samotný její konec může být ovšem chvíle velmi drsná pro zúčastněné). Existuje osobní svoboda pro značné množství obyvatel, značná část obyvatelstva žije v určitém blahobytu, ten zase přináší více životních možností.

Římská říše v období před naším letopočtem pomalu a jistě expandovala, na konci 1. století našeho letopočtu se jí navíc podařil geniální tah, že zdegenerovanou místní vládnoucí vrstvu nahradila panovníky z jiných národů (ale samozřejmě už ze stejné říše) a podařilo se jí stále expandovat a doplňovat obyvatelstvo, na konci 2. století přišlo ovšem století vlády slabých, často ostrakizovaných císařů, které si k vládnutí dosazovaly různé skupiny (jak moc to připomíná slabé evropské vlády posledních desítek let).

Nakonec za císaře Diokleciána došlo ke vzniku jakési tvrdé diktatury, to ovšem netrvalo dlouho, po ukončení jeho vlády dochází k jakémusi oficiálnímu vzestupu křesťanství a vládě různých císařů větší či menší kvality až do onoho roku 476 n.l.

Jenom pro představu, do jaké rodiny se narodil Augustin. Jeho otec byl cca 35- letý vysoký římský úředník v dnešní severní Africe, po jistém užívání života plnými doušky si vybral mladou cca 20- letou ženu dobrých mravních zásad jako matku svých dětí a oženil se s ní. Samozřejmě jim to příliš neladilo, protože byl každý jiný. Děti měli údajně tři, jedním z nich byl právě Augustin, a v tomto inteligentním, hezkém a ambiciózním chlapci našla jeho citlivá matka silné zalíbení.

Svatý Augustin žil v době, kdy se původní Římská říše rozdělila na dvě části - Západořímskou a Východořímskou, která jako Byzanc zanikla až v roce 1453 n.l., trvala tedy více než 1000 let.

Nicméně říše Západořímská zanikla 476 n.l., tedy cca 40 let po Augustinově smrti, dá se tedy pracovat s tezí, že žil v době jedné umírající civilizace. Tady plně souhlasím s egyptologem panem Bártou, že státy či říše či civilizace vznikají a zanikají, je to zcela přirozený proces a člověk by neměl podléhat sentimentalitě či skepsi jenom z pojmosloví. 

Ale ty pojmy jsou důležité, jsou pravdivé a nemůžeme bez nich úplně pracovat. Civilizace (nikoli státy) totiž zanikají kvůli určitému společenskému či hospodářskému klimatu, nikoli tak, že si jeden stát podrobí druhý, protože v obou státech je civilizace vlastně stejná.

Takže typickým znakem takového naplnění (lepší slovo než úpadek) civilizace je zbohatnutí širších vrstev obyvatelstva, neochota přinášet oběti ve prospěch celku (včetně neochoty mít více dětí), zastavení či značné zpomalení hospodářského růstu, konec územní expanze, a naopak konfrontace s lidmi z chudších civilizací.

Obecně vzato není příjemnější období pro život jedince než období zanikající civilizace (samotný její konec je ovšem chvíle velmi drsná pro zúčastněné). Existuje osobní svoboda pro značné množství obyvatel, značná část obyvatelstva žije v určitém blahobytu, který jim přináší více životních možností.

Římská říše vlastně v období př. n.l. pomalu a jistě expandovala, na konci 1. století našeho letopočtu se jí podařil geniální tah, že zdegenerovanou místní vládnoucí vrstvu nahradila panovníky z jiných národů (ale samozřejmě stejné říše) a podařilo se jí stále expandovat a doplňovat obyvatelstvo, na konci 2. století přišlo ovšem století vlády často ostrakizovaných císařů, které si k vládnutí dosazovaly různé skupiny (jak moc to připomíná slabé evropské vlády posledních desítek let), až nakonec za císaře Diokleciána došlo ke vzniku jakési tvrdé diktatury, to ovšem netrvalo dlouho, po ukončení jeho vlády dochází k jakémusi oficiálnímu vzestupu křesťanství a vládě různých císařů větší či menší kvality až do onoho roku 476 n.l.

Jenom pro představu, do jaké rodiny se narodil Augustin. Jeho otec byl cca 35- letý vysoký římský úředník v dnešní severní Africe (představme si takový Zlín), po jistém užívání života plnými doušky si vybral mladou cca 20- letou ženu dobrých mravních zásad jako matku svých dětí. Samozřejmě jim to příliš neladilo, protože byl každý jiný. Nicméně děti měli údajně tři, jedním z nich byl právě Augustin, a v tomto inteligentním, hezkém a ambiciózním chlapci našla jeho citlivá matka silné zalíbení.   

Proč Augustin Aurelius? - Historické souvislosti

Základní údaje

Společenství svatého Augustina, z.s.

Lazy VI 2878, 760 01 Zlín
IČ: 23691018
L 31430/KSBR Krajský soud v Brně

Copyright © 2025