1. Jsme přesvědčeni, že vývoj světa není cyklický, ale lineární, že lidskou společnost čeká další budoucnost, byť naše evropská civilizace už nemusí být světovým lídrem. Není důvod ale ztrácet opatrný optimismus, můžeme všechny lidi na světě vnímat jako své bratry, což samozřejmě nebrání být k nim zároveň kritičtí a netvrdit, že naše evropská civilizace je ta nejlepší.  

2. Člověk je tvor, který je v zásadě dobrý. Svět je v zásadě dobrý, máme ho spravovat. Nesouhlasíme s tvrzeními, která člověka označují jako neštěstí pro Zemi, či tvora, který je stavěn na roveň zvířatům.

3. Muž a žena jsou rozdílné bytosti, jejich podstaty jsou ale takové, že se vzájemně doplňují (byť nemá samozřejmě cenu přehlížet, že mají i vzájemné antagonistické tendence). Spojením muže a ženy dostává lidské bytí o jinou kvalitu. Nesouhlasíme s postoji, které muže a ženu staví a štvou proti sobě, blokují jejich vzájemné sbližování. Není dobré, když člověk žije sám. 

4. Muž a žena by si měli nejdříve rozumět v otázkách emotivních, duševních, teprve potom je prostor pro tělesné sbližování. Není v přirozenosti průměrného jedince, aby vyhledával různá náhodná sexuální dobrodružství, ta spíše člověka dlouhodobě poškozují. Sexualita je samozřejmě pozitivní věc.

5. Člověk je tvor, který musí vnitřně během dospívání opustit své rodiče, aby dokázal vytvořit prostor pro svého partnera. Dnešní povědomé snahy mnoha rodičů své dítě neustále hlídat, kontrolovat, umetat mu cestičku, držet ho v mamá hotelu, nepomáhají ve vnitřním vyzrávání a získávání osobní svobody jedince. 

6. Vytvoření partnerského vztahu by měla až na výjimky být nejvyšší životní priorita. Kariéra, koníčky, zábava, společenské uplatnění, jsou velmi důležité, ale partner by měl mít přednost. Navíc pokud tyto věci jsou stavěny na stejnou rovinu jako partnerství, mohou tuto nejvyšší prioritu potlačit. Současné tendence radící mladým lidem, aby si nejdříve pořádně užili život a pak až v určité chvíli zakládali rodiny (kdo ale rozhodne, kdy přijde tato chvíle), jsou jednou z hlavních příčin stavu, který kritizujeme. 

7. Člověk je tvor dobrý, ale má tendenci podléhat špatným vlivům a nechat se jimi ovládat. Sobectví, pýcha, hamižnost, lenost, závistivost, vše to jsou bohužel rovněž přirozené lidské vlastnosti. Nesouhlasíme s relativizací těchto vlastností člověka, je potřeba se umět těmto negativním vnitřním vlivům postavit. 

8.  Mít potomky je naplnění přirozeného pudu každého organismu, rozmnožit se a zanechat po sobě genetickou informaci. V dětech se vidíme, v určité ideální fázi se radujeme z jejich úspěchů více než z vlastních. Jsou lidé, kterým se nepodaří mít v životě vlastní děti, byť se o to snažili. Ale jsou lidé, kteří děti vědomě mít odmítají, protože si chtějí svůj život hlavně užít. Domníváme se, že takové názory jsou ale mylné.  

9. Člověk je tvor, jehož existence na Zemi je omezena časem. Ze světa většinou neodchází na vrcholu svých sil, ale na jejich konci. Pokud nemá děti či vnoučata, jeho stáří obvykle bývá osamocené a smutné, byť jsou situace, kdy smutek a osamění nemine ani ty, jejichž vlastní děti nesplnily svou povinnost vůči starým rodičům.